Rytíř na koni
Ve zbroji blyštící, posazen na koni
klopýtá dálavou vstříc novým tužbám.
Zlatavou helmici, přitisklou k rameni
věrný jen své paní a jejím službám.
Jen oře pobídnout hrdě a vznešeně,
jak ctnost mu rytířská z hloub srdce říká.
Ty co se ohlídnou, tak potom zmámeně
srdce jim rozbuší, těžce se dýchá.
Když dne se ukrojí, zajede v hostinec.
Ráno dřív než ranní ptáče
v šeru a potají odjíždí cizinec,
děvečka v komůrce pláče.
"Kolik jen bylo těch, co srdce zlomil jsi?
Vzývavé pohledy a řeči plané?
Kolikas zrychlil dech, políbils na líci,
zanechal na lóži samé?"
"Potůčky hořkých slz po tobě zůstanou.
Volání návratu se do srdce šíří,
ty však máš uvnitř tvrz v níž výčitky ustanou!
Sbohem buď živote, sbohem rytíři!"
Nasadí helmici, vyskočí na oře
ve zbroji blyštící...
...snad vrátíš se v pokoře.
Žádné komentáře:
Okomentovat